Toužíte po náhrdelníku z perel, ale bojíte se, že koupíte umělý? Existují jisté rady, kterých se můžete při koupi držet a domů si odnesete skutečný originál. Sice se nestačí podívat jen na velikost a tvar perel, ale není to tak složité, jak by se mohlo zpočátku zdát.
Perly je potřeba prozkoumat pod drobnohledem
Pravé perly nebývají obrovské. Pokud je tedy náhrdelník nebo náramek složen z nápadně velkých kuliček, navíc i velmi pravidelného tvaru, jedná se o perly umělé. Umělé perly se lesknou jako sklo, pravé perly mají specifický lesk i barvu. Hodně často je poznávacím znamením to, že nejsou jednolitě navlečené, ale za každou perlou se nachází uzlík a na konci navlečení bývá bezpečnostní háček proti náhodnému otevření. Pravé perly jsou u dírky, kudy se provlékají, lehce zploštělé. Jejich povrch je spíše nerovný a mohou mít také odlišný lesk. Při otření perel o sebe nebo o zuby, cítíme jemné drhnutí – jakoby se zbavovaly písečku, nepravé o sebe kloužou. Půlení perel a jejich zkoumání na řezu nedoporučujeme již z toho důvodu, že se poničí. Když si nejste jisti, raději navštivte gemologického experta. Může vám na perly vystavit certifikát pravosti. Takové perly by vám pak záviděla i návrhářka Coco Chanel, která v nich má značnou zálibu.
Pravé mořské nebo říční perly
Perel z moře je dnes k dostání minimum. Jedná se o druhy, které se prodávají na aukcích za několik miliónů. Většina perel pochází z ústřic. Když do jejich schránky pronikne cizí tělísko, obalí ho perletí. Je zvláštní, že touto obrannou reakcí se nám do ruky dostává mimořádný unikát. Různé lokality tak dávají perličkám i konkrétní vlastnosti. Velmi kvalitní perly pocházejí z Japonska, ale třeba z Tahiti jsou perly zase zvláštní tím, že jsou zabarvené do tmava.
Sladkovodní perly od perlorodky říční jsou menší, ale v jedné perlorodce se jich může vytvořit několik najednou. Pro pouhého laika je tento druh perly od té mořské k nerozeznání.
